Himálajská sůl – zázrak, nebo podvod?

Himálajská sůl – zázrak, nebo podvod?

Růžová himálajská sůl z podhůří Himálaje v Pákistánu. Často je protěžována, protože ji výrobci považují za „zdravější“ než klasickou bílou sůl.  Kolem drobných růžových krystalků, ale i pečlivě zbroušených kamenů himálajské soli se podařilo západním monopolům vytvořit ohromný gastroesoterický kult. Zmíněné soli se přisuzují nejrůznější schopnosti, od zdravějšího solení, přes snižování rychlosti stárnutí po prostředek k efektivnímu hubnutí. Nechybí zmínky o ozdravném účinku solných lamp pro astmatiky, konzumaci pro čištění lidského těla od parazitů či zvýšení libida, zlepšení spánku nebo jako vhodný doplněk praktické meditace.

Půlkilový balíček himalájské soli stojí v Česku zhruba 30 až 80 korun. Je tak několikanásobně dražší než obyčejná bílá, kterou zakoupíte za cenu zhruba 7 korun. Obchody vychvalují její čistotu a šetrnost k lidskému organismu.

Test solíHimálajská sůl

Spotřebitelský časopis dTest poslal do laboratoře devatenáct vzorků různých solí. V laboratoři je pak analyzovali na obsah chloridu sodného, množství dalších minerálů a nečistot.

Rozdíly ve složení jedlé soli nebyly zásadní, zato ceny se pohybovaly od 4 do 116 Kč za kilo, uvádějí autoři testu.Maximální doporučená dávka soli pro zdravého dospělého jedince je 6 gramů denně. Pokud se chce potravina prezentovat jako zdroj nějakého minerálu, musí pokrýt alespoň 15 % jeho denní spotřeby. Nezávislý test ale ukázal, že nemá smysl spoléhat se na jakoukoliv sůl coby zdroj jiných minerálních látek než sodíku a chloru. „Ani ty nejdražší himálajské soli nedokážou v maximální denní porci pokrýt více než 3,7 % doporučené denní potřeby železa a 1 % vápníku nebo draslíku,“ shrnuje zjištění Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.

Himálajská sůl a ekologická stopa

V průměru „najede“ kolem 11 000 kilometrů, protože je tolik žádaná hlavně v zahraničí. Ve Spojených státech amerických, v Evropě. Není lepší využívat sůl z vlastních zásob? Přepravujeme slané zboží, které je pracně vytěženo v podzemí, po moři (také slané) do zemí, které mají své vlastní zásoby soli. Jako v Kocourkově ne?

Opravdu potřebujeme růžovou sůl?…

                                                                                                                                                           Zdroj: (dtest.cz,ekolist.cz,vitalia.cz,aktualne.cz)                                                                                                                                                                                                                Petr Ceh

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *